Filip Dvořák One Second of Fight Výstava nese název Jedna vteřina zápasu. Tento zápas se vztahuje k biblickému příběhu o Jákobovi a jeho zápasu s andělem, který zachytil například Paul Gauguin ve svém ve výrazně červeném obraze Vidění po mši. Zde se však nachází série dvacetičtyř vyobrazení rozvalin gotických hradů či kostelů, stojících na vcholku hory, v noci, za úplňku. Reference na historická období, v tomto případě gotika slouží Dvořákovi často jako romantizovaný symbol nebo vzpomínka na dávno zapomenutou velikost, vznešenost či jakýsi ztracený duchovní přesah. Dnes se tato vizualita objevuje především v podobě polystyrenových kulis různých filmů a seriálů v žánru fantasy. Gotické zříceniny na této výstavě jsou jednou realistické, někdy se tváří vizuálně současněji a jsou až téměř abstraktní, jindy jsou namalovány amatérsky nebo těžkopádně. Tento princip kdy ignoruje časovou posloupnost a staví vedle sebe eklekticky formy, obsahy či tušené obsahy, používá autor ve své práci často. Slouží mu jako nástroj při hledání něčeho co se nemění v závislosti na čase a kontextu, něčeho co stojí nad dějinami, něčeho stálého, pevného, pravdivého. Stejně tak i zde. - Na okolnostech nezáleží, nic se nemění. Měsíc svítí. Zápas pořád trvá. Zápas člověka s Bohem, člověka sama se sebou, se svým svědomím. Niterný zápas probíhající během jedné sekundy ale i během tisíce let. Série 24 drobných olejomaleb odkazuje k 24 snímkům za vteřinu, tedy frekvenci používané v pohyblivém obraze. Jak dlouho ale trvá vteřina? Jak dlouho trvá tisíc let? Z jaké perspektivy? Jak dlouho je možné vydržet bojovat? Jak dlouho trvá než z pevnosti vznikne ruina?  Kdo vyhrává?