Petr Stanický pro výstavu vytvořil zcela novou site specific instalaci, která skrze pomyslné Okno Zlína a Flowing through otevírá uzavřený prostor části galerie – Bílé kostky, do které neproniká denní světlo, a odráží střet těchto dvou zcela odlišných světů. Právě proměny optických vlastností prostřednictvím účinků světla či volbou úhlu pohledu se staly výchozím bodem této výstavy. V dalších instalacích, stejně tak jako v celé autorově tvorbě, nalezneme svérázný sochařský styl, který komunikuje s okolním prostorem, ze kterého čerpá inspiraci. 

Autor si v rámci možnosti dialogu s dalším umělcem ze sbírky Galerie moderního umění v Hradci Králové vybral dílo Huga Demartiniho Reliéf, 1967–1968. Demartiniho chromované reliéfy a objekty (1965–1974) patří ve veřejném povědomí mezi nejznámější. Plastiku zde omezil na reliéf, nanejvýš redukovaných a abstrahovaných tvarů – koulí a polokoulí, uspořádaných ve struktuře vzájemných vztahů. Vše vytváří z prefabrikátů na základě výrobního postupu, který přirovnává k procesu společenské práce.

Bílá kostka

Kurátorka: Anna Zemanová