Vystavený soubor analogových fotografií Rostislava Čuříka se zčásti skládá z raných snímků, jež vznikly na konci 70. a v průběhu 80. let, a dále z těch aktuálních, které autor připravil v letošním roce přímo pro výstavu (Fotografie).

Po celou dobu, co se Rostislav Čuřík věnuje fotografii, se jeho tvorba vyznačuje výtvarností, experimentem a performativitou. Zvládnutí mimořádné techniky analogové fotografie a jejích fines je pro něj důležitým východiskem. Typická je pro jeho tvorbu i inspirace avantgardní a moderní fotografií, snímání na dlouhý čas i to, že se jeho snímky někdy rodí až teprve ve fotokomoře, především nejrůznějšími zásahy do negativů, kresbou, stříháním, drásáním, překrýváním, osvětlováním, vkládáním předmětů, malbou vývojkou na citlivý papír i následným tónováním. Vzhledem k tomu, že zásahy do negativů provádí často téměř ve tmě, pohybuje se jeho práce na hraně hry s náhodou, podmíněné dlouholetými zkušenostmi. Akce a pohyb se stávají bezprostřední součástí vzniku děl a na řadě snímků figuruje také autor osobně. Nejedná se ale většinou o záměrně inscenované autoportréty, ale o jednoduché řešení potřeby nalézt model pro akční fotografie. 

Raná tvorba Rostislava Čuříka, vznikající okolo roku 1980, představuje z dnešního časového odstupu jasně formulované svědectví o situaci a pocitech mladé tvůrčí generace, dospívající v době omezených možností normalizace a obecně panující hluboké společenské deprese. Jeho tehdejší tvorba je však přitom nabitá energií a evokuje „výbuch svobodné supernovy nebo průlet kulového blesku“, jak nedávno bezděčně poznamenal jeden z jeho generačních souputníků, když se dozvěděl o přípravě výstavy v Domě umění. Snímky Rostislava Čuříka z tohoto období dodnes svědčí o síle mladé generace, která měla vůli a chuť uskutečňovat své plány, avšak zákonitě narážela na tuhou totalitní moc. 

Práci Rostislava Čuříka provází romantická oddanost umění i nerozlišování všedního života od tvorby. Součástí jeho rané fotografické práce jsou také inscenované snímky, které oslovují odvahou zachytit výtvarně pojednané akty, často autoportréty, evokující tehdy aktuální body art. Tuto otevřenou, svobodnou zprávu o intimitě těla vytvářel autor v ateliérech na ulicích Táborská, Francouzská, v domě v Kamenné kolonii nebo i v plenéru. Ateliéry zachycené na snímcích představovaly tehdy ojedinělá místa svobody, skrytá před vnějším normalizačním světem. Čuřík zde zaznamenával spontánní, tvůrčí a energií nabitá řádění, do kterých se pouštěl spolu se svými spolužáky-malíři Lacem Garajem, Liborem Jarošem, s okruhem spolupracovníků Divadla Tak Tak, vedeného režisérem J. A. Pitínským (tehdy ještě vystupujícím pod svým skutečným jménem Zdeněk Petrželka) nebo později s umělci sdruženými ve volné skupině Valerian’s Future, složené z Michala Čuříka (Estrada), Romana Švandiniho a básníka Jiřího Dynky. 

Formálně souvisí charakter Čuříkovy tvorby s postupným prosazováním postmoderny v tehdejší československé kultuře. V oblasti domácí dobové fotografie jsou jeho práce blízké snímkům uskupení Slovenské nové vlny, vytvořených generací studentů pražské FAMU narozených kolem roku 1960, a také tvorbě Vladimíra Židlického, který byl Čuříkovým učitelem na Střední škole umění a řemesel v Brně. Avšak na rozdíl od výtvarné, inscenované a bezstarostně hravé fotografie zmíněných umělců obsahují Čuříkovy snímky zároveň i naléhavou, obecně sdílenou dobovou existenciální skepsi i otevřenost balancující na hraně sebedestrukce. 

Také v novém cyklu snímků Zátiší na stole, který vznikl přímo pro současnou výstavu a je fotografovaný kamerou Linhof na negativ 13 × 18 cm na dlouhý čas, jsou patrné náznaky performativity a výtvarné zásahy metodou fotogramu. Tyto fotografie zachycují magická seskupení obyčejných předmětů, většinou nejrůznějšího obalového nebo odpadového materiálu, které vidění autora proměňuje ve vzácné poklady. Jeho snímky svědčí o ojedinělé malbě světlem, plynutí času a kráse prožívaného okamžiku. Jejich charakter rovněž prozrazuje, že autorovým dalším výtvarným projevem je tvorba obrazů. Tímto cyklem fotografií Rostislav Čuřík také reaguje na svůj nedávný pobyt na mikulovském zámku, během sympozia věnovaného fenoménu alchymie v roce 2025. Vystavený soubor nových fotografií doplňují ještě snímky tajemných zátiší z tzv. Cyklu 2026 II. Pinhole (minimalistický experiment). Jsou pořízené několika autorsky vyrobenými objekty camery obscury, které spolu s Rostislavem Čuříkem vyráběl jeho bratr Estrada a jsou na výstavě (Fotografie) rovněž k vidění, včetně umělcových výpočtů pro jejich realizaci.