Již během studií v Ateliéru fotografie pražské VŠUP se Rudolf Skopec (1989) profiloval jako autor robustních puzzle ze zvlněných svitků černobílého fotopapíru. Působivost jeho děl se zakládala na součinu materiálových kvalit a rozměru kompozice, „tělesných“ námětů a humpoláckého technického provedení. Výchozím snímkem výstavy ve Fotograf Gallery je fotografie interiéru blíže nespecifikované architektury. Rudolf Skopec rozvíjí vztahy mezi jejím konstrukční skladbou a tektonickými poruchami přivoděnými konfigurací fotopapírů a mezi původním a nově utvářeným prostorem architektury i fotografie. Architekturu odpoutává od jejích časoprostorových souřadnic i fyzikální podmíněnosti - a v neposlední řadě klade důraz na vztahy třetí dimenze ve fotografii k její trojrozměrné objektové parafrázi. Instalace ve Fotograf Gallery je proto vnitřně uzavřenou, neopakovatelnou sítí těchto a dalších relací.