Vystavené dílo Tomáše Svobody je ve své podstatě sémantickým modelem, kde měnící se kódy zakládají korelaci výrazu v závislosti na měnících se kontextech a okolnostech /rámcovou specifikací doby/. Opakující se sled produkovaných signálů /slov/, řetězců znakových funkcí, se stává základem domýšlených dějů a scén, jejichž autory a interprety se stávají sami diváci.