Kdesi v kořenové soustavě Bártova přístupu k malování je již dlouho přítomná i jeho představa o své hybridní identitě, kdy je jak malířem, tak technickým konstruktérem, dělníkem, obráběčem, výrobní silou atp. Výstava v SPZ z tohoto sebepojetí vychází a obrazy prezentuje jako součást inscenovaného pracoviště – ponku, který nejenže odkazuje k morfologii Bártových obrazů, ale rovněž k překrývání romantizované ideje uměleckého ateliéru s nesentimentální povahou dílny. (J. Ptáček)

Výstava je ke shlédnutí přes výlohu.