Výstava Václava Žáka (1906–1986) je připomínkou zapomenuté, avšak významné osobnosti české neškolené, marginální či naivní tvorby. Ryzí outsider svým svérázným imaginativním malířským projevem, zahrnujícím jak početnou řadu podmaleb na skle, tak rozsáhlou expresivní výzdobu interiéru i exteriéru svého domu, brzy po svých začátcích zaujal pražskou kulturní elitu 60. let.

Vedle malířů (Jaroslav Paur, Karel Souček, Richard Fremund) a fotografů (Eva Fuková, Václav Chochola) to byl především spisovatel Bohumil Hrabal, který svou svéráznou postavu handicapovaného malíře v povídce Bambini di Praga přiřadil k charakteristickým postavám tzv. pábitelů. Tato rozsáhlá povídková kniha vyšla knižně v roce 1964 a o rok později příběh o neobyčejném malíři pak skvěle převedl do filmové podoby režisér Evald Schorm ve snímku Dům radosti. Sběratel kožek Václav Žák v něm hrál sám sebe, jak je možné vidět na projekci ukázky z filmu.

Výstava Pábitel je tvořena výběrem několika desítek malířských prací Václava Žáka dochovaných v depozitáři Melicharova vlastivědného muzea v Unhošti a dále obrazů zapůjčených ze sbírky Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích a ze tří soukromých sbírek. Nedílnou součástí expozice jsou i dokumentární fotografie Evy Fukové a Václava Chocholy, zachycující jak kouzelné životní prostředí umělce, tak některé kulturní osobnosti, s nimiž se přátelil. 

První výstavu po dlouhých letech od autorova úmrtí, provází katalog s texty Zuzany Kriškové, Miroslava Oliveriuse a Pavla Konečného přibližujících nejen životopis tvůrce, ale také specifickou poetiku jeho děl a důvody vedoucí k jeho znovuobjevení pro současnou kulturní scénu.

kurátor: Pavel Konečný