Tvorba Veroniky Holcové /1973/ se odvíjí po simultánní linii kresby a malby. Stejně jako se jeví obtížné a zbytečné definovat autorčinu hranici mezi dvěma formálními přístupy, je imaginace v přímém spojení s asociacemi z reálného prostředí. Unikátnost kreseb olejem na papíře překvapuje upřímností osobního záznamu, absencí cenzury vlastního toku myšlenek, filosofickou interpretací a v neposlední řadě neobvyklým mediálním zpracováním.